V procesu: Markéta Sofie Slavík

Myslet na sebe sama, vnímat svou cykličnost a rozproudit tvůrčí energii - i to jsou témata, která se v Objevovně hojně řeší. K tomu má rozhodně co říct i Markéta Sofie Slavík, která se zaměřuje na rituální průvodcovství, tvorbu workshopů a masterclass (nejen) na téma ženské cykličnosti nebo na osobní témata v rámci individuální online podpory. Dnes si povídáme třeba o tom, jak můžeme rozproudit tvůrčí energii nebo kdy je nejlepší čas na tvoření v rámci menstruačního cyklu. 

Markéto, na svém novém webu se představujete jako rituální průvodkyně žen. Na co se konkrétně zaměřujete?

Věnuji se tématům jako vnitřní dítě, přijetí odmítnutých částí sebe sama, vstup do nové životní kapitoly, tanec polarit, umění celistvosti nebo císařský řez. Ve své práci uplatňuji know-how z vlastní praxe, objevování mého vnitřního světa, Školy rituálů Barbory Zemanové a také procházím konstelačním výcvikem. Jsem mnohaletá praktikantka jógy, hledám na podložce i mimo ni. Moje vzdělávání nikdy nekončí. 

Vnímám Vás jako moderní ceremonialistku, která boří představy o provázení “divoženkami v batice” a ukazujete, že to jde i moderně a sofitiskovaně. Co nám může v dnešní době rituál nabídnout?

Ano! Rituál je pro ženy v batice, ale i pro ty, co mají rády prsteny s diamanty, krásné šaty i make-up. 

Rituál je primárně o zastavení. Často se v životě dostaneme na křižovatku a potřebujeme se rozhodnout, kam se vydat. Odpovědi venku a rady okolí jsou někdy nedostačující, a tak je nutné požádat i základní esenci sebe - naši duši, aby nám ukázala, kudy se vydat. 

Rituál může být oslava lásky dvou lidí (svatební rituál, přivítání miminka do rodiny), kdy se radujeme a slavíme nebo to může být bolestivý přechod od my k já (rozchodový rituál, rozloučení se s duší miminka, o které jsme přišly). Je neskutečné, co nám může rituální prostor poskytnout, když si dovolíme odevzdat se.

Máte i Vy nějaké vlastní rituály, které byste chtěla sdílet?

Jsou to ty každodenní, kdy se ráno budím, chodím se poklonit k oltáři a zapálit svíčku. Moje vlastní praxe.

Jsem fascinována rituály spojenými s krví, kdy je krev hlavním tématem, ať už jde o menarché (oslava vstoupení do brány ženství), přivedení dítěte na svět (laskavé opečování po porodu) nebo kdy o ni při přicházíme a “vracíme” ji Bohyni (rituál vnitřní královny). Tyto přechodové rituály zažíváme každá z nás a můžeme si z nich udělat významná životní zastavení s možností poohlédnout, jaký kus cesty jsme ušly.

Rozumím. Kde tedy nacházíte inspiraci k tvorbě podobných rituálů?

Rituál má dost jasnou kostru a vede jej záměr. Toto know-how jsem získala během výcviku a řídím se jím. Rituál pak díky záměru pracuje skrze mě - proto je důležité se odevzdat a nechat jej, aby se mohl “stát”. Já držím pole a nechávám klientku i její téma, aby se mohlo rozvinout. Duše dostává pozornost a může se pohnout. Každé životní téma a období nese příležitost k rituálu. Přechodovými rituály procházíme velmi často, jen mnohdy bohužel zcela nevědomě.

V rámci Objevovny často řešíme téma tvůrčích bloků. Můžeme si i v takovém případě pomoci rituálem? Jak by mohl vypadat?

Tvůrčí blok je podle mě stagnace energie. Když jí rozproudíme, rozpohybujeme, blok zmizí. Na tvůrčí zaseknutí mě osobně funguje jakýkoliv energeticky náročnější pohyb - tanec, dynamická jógová praxe, lezení, skákání. 

Pokud jde o rituál, vyjasnila bych si záměr: kam mě má rituál vzít? Jak se po něm budu cítit? Kdo budu? Co bude jinak? Napadá mě např.: “propojím se se svým kreativním já a odevzdám se procesu”. V meditaci bych se přišla setkat s mým kreativním já. Jen o ní mluvím a okamžitě ji mám před očima! Má barevné šaty, pírka ve vlasech, je veselá, hravá a mladinká. Nezná hranice a větu “to nejde”. Hodně skáče a chce si hrát. Přišla bych za ní a zeptala se “Můžeš mě vést?”

Když mluvíte o mládí, napadá mě - mění se podoba rituálů s ohledem na fáze života ženy?

Je to velmi individuální. Myslím, že s přibývajícím věkem je tato “selfcare” absolutní nutnost - postavit si svoje dny tak, aby tam vždy byl prostor na něco, díky čemu si mohu poodstoupit a podívat se na běh života z jiné perspektivy. 

Rituál nemusí být vždy něco velkého a opulentního, někdy je to spojení se s elementem vody a pak hluboký prožitek během plavání v moři, někdy je to procházka labyrintem nebo hluboký pocit vděčnosti za přátelství s milovanou osobou u kávy.

Zavedení i těchto malých rituálů do praxe může být ale mnohdy náročné, zvláště v případě, kdy chceme podobné události zažívat pravidelně. Můžeme si tento proces nějak ulehčit?

Můžeme proměnit své rutiny v rituály. Proměnit to, co zažívám, v něco příjemného a přínosného, např. ranní naladění se na den s tvorbou záměru, s jakým pocitem ho mohu a chci prožít nebo večerní chvilka vděčnosti před spaním. 

Rituál je vždy o zastavení, a to všechny tolik potřebujeme - můžeme začít něčím malým a na tom následně stavět.

Rozumím. Na svém Instagramu často sdílíte i svou praxi jógy. Dá se fyzickou aktivitou posílit i tvůrčí energie?

Jsem o tom přesvědčená - jakmile se pohne energie, pohne se všechno. 

Moje praxe je pro mě osobně velmi důležitá. Myslím, že když si opravdu uvědomíme, že každý fungujeme jinak a zjistíme jak, tak se nám bude pracovat se sebou samými mnohem lehčeji - v tom nám může pomoci i human design a jeho pojetí naší individuality.

Kromě dalšího se ale dost zabýváte i ženským cyklem. Ovlivňuje nějak náš kreativní proces?

Náš cyklus je naše super schopnost, jen nám to, bohužel, zapomněli říct. Cyklus ovlivňuje všechno - během měsíce se opravdu proměňujeme a jsme čtyřmi různými ženami: pannou, matkou, čarodějkou a vědmou. Očekávat od sebe, že budeme pořád usměvavé hodné holčičky, které na všechno řeknou ano a nebudou odmlouvat, je bullshit. 

Neučme to ani naše dcery - mladé dívky si zaslouží dostat informaci o tom, že být ženou je velké privilegium -  je to radost, hloubka, divokost a nespoutanost.  Je smutné, že získání ženského cyklu se scvrklo na podání balíčku s menstruačními pomůckami a poznámku, že to “nějak zvládneš”.

Za předpokladu, že se ve svém cyklu orientujeme, dá se odhadnout, kdy je nejvhodnější doba k tvoření?

Miranda Gray, autorka knihy Cyklická žena, popisuje premenstruační fázi jako “kreativní” část - je to doba, kdy jsme nejvíce citlivé a bereme si vše velmi osobně, ale taky jsme nejvíc v kreativní flow, přichází k nám náhlé vhledy, silně promlouvá intuice a je to nejlepší příležitost zbavit se emoční zátěže, abychom si ji nebraly do dalšího cyklu. 

Je ale důležité říct, že to není ideální čas na realizaci našich nápadů, které k nám promlouvají (na to není dostatek energie a slouží k tomu úplně jiná fáze), ale zapisovat, dělat si poznámky, zaznamenat data, ze kterých pak budu na začátku cyklu těžit, to může být cesta.

Můžeme ale svou kreativitu podpořit i mimo ideální čas v rámci cyklu nebo je nutné soustředit se na určitý čas, tedy období menstruace?

Myslím, že když se naučíme pracovat samy se sebou a přijmeme fakt, že jsme cyklické bytosti s tím, že jsou týdny, kdy to proudí a týdny, kdy to neteče, tak se můžeme mnohem více uvolnit v tom, kým jsme. 

Pokud jste tvořivé a děláte to pro radost, tak je to v pořádku kdykoliv, nicméně pokud vás kreativní činnost živí, je třeba si více plánovat, jak budu pracovat. Když vymýšlím, co budu tvořit, je nejlepší to dělat v kreativní fázi, protože ty vhledy chodí doslova “zadarmo”. Pokud to dělám jindy, tak to samozřejmě taky zvládnu, ale zaplatím za to jinou cenu. Miranda Gray to ve své knize Cyklická žena vysvětluje dokonale. 

Hraje v tom všem nějakou roli i roční období?

Cyklus, který zažíváme v rámci měsíce, zažíváme i v rámci roku a taky celého života. Naše kreativní část cyklu, tedy premenstruační fáze, je podzimem cyklu. Je to tedy období druhé sklizně a začínajícího ztišení. Na podzim tedy může přicházet hodně vhledů, ale musíme počkat na období Hromnic a návrat světla, abychom je mohly pomalu začít realizovat. 

Když si opravdu dovolíme na podzim a v zimě více laskavosti a zpomalení, tak na jaře přijde vlna energie. Když to neděláme, jsme na jaře hodně unavené. Jaro je dynamická fáze, období růstu a akce, léto obdobím archetypu Matky a naší první sklizně, období dávání, pečování, jsme pozorností hodně venku, než přijde Mabon (podzimní rovnodennost) a my dostaneme pozvánku vrátit se do našeho vnitřního světa. 

Život je cyklus. Vše se pořád opakuje. Jen my měníme role, ve kterých stojíme.

Máte kromě Cyklické ženy od Mirandy Gray ještě nějakou oblíbenou knihu, která může posílit naše tvůrčí já?

Ano! Elizabeth Gilbert, Big Magic. Mám moc ráda její pojetí o tom, že když nápad zaťuká na naše dveře a my ho delší dobu neobtiskáváme do hmoty, tak to vzdá a jde o dům dál. 

Díky za tip. Poradila byste ještě závěrem něco ženám, které se chtějí opět ponořit do tvůrčího procesu?

Asi to, že my nejsme to, co tvoří - my jsme “jen” to, skrz koho to přichází na svět, do hmoty. Otevřít se tomu procesu je podle mě důležitá cesta. A zase se vracím k té jedinečnosti - to, že někomu něco funguje neznamená, že to bude fungovat všem - tedy, když jsem ve flow: jak se to stalo? Co tomu předcházelo? Pokud vím, že je tady někdo, kdo ten proces může podpořit, nebát se požádat. Nabídnout se jako kanál.

Bohyně Saraswati (hinduistická bohyně, spojena se vzděláním, řečí, uměním a hudbou) je tou, která nám v jakémkoliv tvoření může podat pomocnou ruku. Její jméno pochází od saras - tedy to, co teče a proudí. A o to nám všem v jakémkoliv tvůrčím procesu jde.

* Tento rozhovor proběhl v rámci mého projektu V procesu, kde řešíme (nejen) pohled na tvorbu jednotlivých autorů a jejich tvůrčí proces. 

Chceš začít tvořit i Ty? Podívej se na mé výtvarné sady, které jsou zaměřeny na tvůrčí proces, nikoliv na výsledek a zkoušej nové výtvarné techniky.