V procesu: Bára z Nikolajky

Barbora Svrčinová tvoří pod pseudonymem Bára z Nikolajky a můžete ji znát např. z kurzů kaligrafie, jako ilustrátorku knížek nebo díky značce Barbora Sika, pod kterou tvoří své abstraktní obrazy. Jaký je její tvůrčí proces a jak zvládá změny plánu? To se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Zdroj: web Barbora Sika

Ilustrujete, krasopíšete, malujete abstraktní obrazy - co vás na těchto technikách baví?

Baví mě ta pestrost a vědomí, že ta tvorba nemusí mít vůbec žádné hranice. Pro každý můj pocit a příběh, který chci vizuálně ztvárnit, existuje nekonečná paleta možností. Je to vlastně prosté :-). Když si chci zapamatovat nějaký moment, nebo přijde zakázka s konkrétním zadáním, tak ilustruju. Když si chci zaznamenat pocit, sáhnu po barvách a tvořím intuitivně na plátno. Když potřebuji dílo okomentovat, tak krasopíšu. Je to obrovská svoboda.

V Objevovně se hodně zaměřuji na tvůrčí proces - máte nějaké rituály nebo návyky, které Vám pomáhají se do něj plně ponořit?

Rozhodně. K mým rituálům určitě patří ranní káva a dobrá muzika. Občas si i zatančím, nebo se protáhnu. A když mám možnost být na čerstvém vzduchu, jde mi to pak úplně samo. Jako příjemný doplněk pak vnímám různé vůně. Mám v ateliéru aromalampu, ale občas sáhnu i po vonné tyčince.

Dokáži si představit, že při tvorbě ilustrací v rámci kreativních spoluprací procházíte zcela jiným procesem, než při malování obrazů. Má to nějaké zákonitosti? Mění se váš tvůrčí proces v závislosti na projektu nebo médiu, se kterým pracujete?

Při tvorbě ilustrací pro zákazníka je pro mě důležitý balanc. Na jednu stranu vyhovět přání zákazníka, ale na druhou stranu neztratit sebe. Je to o hledání cesty, někdy je to snadné, někdy zase náročnější. Ale na závěr je z toho vždy radost a pocit štěstí. Největší radost mi dělá, když mi dá zákazník najevo, že jsem zadání splnila s nějakou přidanou hodnotou a výsledek předčil jeho očekávání. Dokončení ilustrace bývá ohraničeno termínem. Těsně před ním bývám nejaktivnější - zdá se, že mi ta práce pod tlakem svým způsobem pomáhá dostat ze sebe ještě víc, než si myslím, že dokážu. 

Malování mám, jak ráda říkám, za odměnu. Když si chci odpočinout, když si chci vyventilovat své vnitřní pocity, nechat promluvit své vnitřní dítě nebo jen tak být v přítomnosti bez ohledu na to, že bych se zabývala tím, jak to dopadne. Mám často takové nutkání. Pocit, že prostě musím malovat - tady a teď a hned. S plátnem pak vedu takové dialogy. Nikdy dopředu nevím, jak dlouhé budou, ale většinou se mi ty obrazy dostanou do snů a já vím, že dokud se mi o nich zdá, tak nejsou hotové. Často se pak budím. Teď už poznám moment, kdy tvořím poslední tahy. Mám takový pocit celistvosti, jako bych řekla, co potřebuju, jazykem, kterému málokdo rozumí. Je to taková práce s intuicí. A pak najednou z ničeho nic se mi o obrazu přestane zdát. Je to zvláštní a hrozně hezké. 

Zdroj: web Barbora Sika

Ve Vaší tvorbě jsou dominantní oblé tvary, které se různě prolínají a vytváří zajímavé barevné kompozice. Jakou roli pro vás v celém procesu hraje improvizace a experimentování s různými technikami?

Improvizace si myslím, že charakterizuje nejen moji tvorbu, ale i moji osobnost. Často si někde v přírodě vytvořím skicu, kterou si chci namalovat na plátno, ale nikdy se mi nepodaří přenést se v čase a prostoru. Tvořím prostě tady a teď. Ten přítomný okamžik je pro mě nejdůležitější a vibe, co mám právě teď, už za hodinu nemusím mít. A cesta, kterou se s obrazem vydám, je vždy dost osobitá. Často její výsledek ovlivní nějaká náhoda.

K malování beru do ruky vše, co mi přijde pod ruku. Více než štětce používám houbičky, špachtle, ale i třeba lopatku, smeták atd. Mám ráda různé struktury a drsné povrchy, které mi připomínají skály nebo písek. Jednou jsem malovala na plátno na pláži a vítr mi do vlhkých barev nafoukal černý písek z pláže. Je to krásné, jak mi často ta náhoda z minuty na minutu často promění můj záměr. Učí mě to přijímat realitu takovou, jaká je. Vše je nakonec tak, jak má být.

Vaše obrazy jsou malovány různými technikami, což jste ukázala i na výstavě Svěží vítr v rámci festivalu Dva písaři fest. Čelíte nějakým technickým výzvám při objevování nových technik nebo to jednoduše zkoušíte, dokud se to nevydaří?

Ano, nejčastěji mi díla pod rukama vznikají metodou pokus/omyl. Pořád zkouším něco nového, aby mě to bavilo. Snažím se vystupovat ze své komfortní zóny a posouvat se. A to se často pojí s velkým množstvím výzev, ale i nezdarů. Ale naučila jsem se je mít ráda, protože mě pak i ten nezdar nakonec dovede tam, kam potřebuju :-). 

Na svém Instagramu často zmiňujete historky o své dceři Emilii, Váš první obraz jste dokonce vytvořily společně, a tato spolupráce pokračovala i ve Vaší první a druhé sérii obrazů.  Změnil nějak příchod dcery pohled na tvoření?

S dcerou se mi tvorba proměnila dost markantně. Zpočátku jsem tvořila ilustrace s mateřskou tematikou, jógové pozice, lehce naivní a milé obrázky. Myslím, že jsem jejich prostřednictvím hledala klid v duši a samu sebe. 

Připadá mi, jako bych první roky hledala způsob, jak si urvat kus času pro sebe a svou tvorbu, přitom řešení bylo jednodušší než jsem myslela, a našla jsem ho nakonec ve společné tvorbě s dcerou. Byla to nakonec ona, která vzala plátno, které jsem měla roky v rohu ateliéru, a chtěla si se mnou něco namalovat. Takhle nám pak pod rukama vzniklo první plátno. Občas se u nás doma zastavím a zadívám se na něj s obrovskou vděčností. Tohle byl pro mě a moje (potažmo naše) fungování velmi zásadní moment. Pak už jsem se štětce nepustila. Malovala jsem abstrakce už od dvanácti, pak jsem se na několik let vlivem studia a příprav na VŠ od abstrakcí vzdálila. Na VŠ mi v ateliéru malby bylo jedním vyučujícím akad. malířem řečeno “nejdřív perfektní práce s barvou, portrét, postava, perspektiva, stínování, pak vám to poleze krkem, pak dlouho nic a pak…  To poznáte, až na ni zase přijde čas”.

Jak se vyrovnáváte s “chybami” či neplánovanými změnami ve Vašich dílech?

Řekla bych, že se učím je přijímat jako součást tvorby, ale má to samozřejmě několik emocionálních fází. Jsem hodně citlivý člověk a všechno dost prožívám. Mám ohromnou představivost, ale tvůrčí proces a chyba mé představy často překazí. Pak se dostaví vztek, frustrace, často i bezmoc, když mám těsně před výstavou. Ale řešení se nakonec vždycky najde. A já věřím tomu, že vše jde nakonec tím správným směrem.

Vaše plátna vypráví příběhy a často odkazují na různé pocity, jako je klid v duši, čas pro sebe nebo návrat do minulosti. Je pro Vás malování terapie nebo jen flow v přítomném okamžiku? Hraje v něm roli i Vaše osobní zkušenost a životní příběh

Je to taková kombinace všeho - připadá mi, jako bych si těmi obrazy připomínala, co je v životě důležité, a otiskávala do nich nějaké odkazy nejen všeobecně lidem, ale hlavně své dceři. Uvědomuju si, že život je krátký a zítra tady nemusíme být. Je to pro mě i hra. Ráda si hraju a zjišťuju, že si hraju málo. Je to obohacující a neuvěřitelně pestré, žít život mezi barvami a dovolit si to. Je to určitý způsob nahoty a hledání si cesty k ní. Pokud je pozorovatel empatický a začne mé řeči rozumět, pak před ním metaforicky stojím nahá. Ale je to takový příjemný pocit jako třeba objetí. 

Zdroj: web Bára z Nikolajky

Přemýšlíte v rámci celého procesu i nad reakcemi diváků nebo pro Vás není výsledek tak důležitý a necháváte se unášet tvorbou?

V prvních chvílích je ta tvorba hodně o mně. Je to jako když člověk najednou nevnímá, co se kolem děje, neřeší, co si kdo myslí. S výsledkem také musím být spokojená hlavně já. Na sociálních sítích dělám často takové experimenty - v přímém přenosu jsem nedávno částečně přemalovala obraz, který byl téměř hotový a pozoruju reakce lidí. Zjistila jsem, že pro mě není důležité, aby se obraz všem líbil, ale aby vyvolal emoce. Dost mě pak baví ty emoce pozorovat, ale na následnou tvorbu to vliv nemá. 

Občas si ale po “vynoření” z tvorby nějaké kolekce sama říkám - “mám to nějaký hodně růžový”, ale už s tím nic nenadělám. Vypozorovala jsem také, že spousta lidí nemá rádo fialovou, ale stejně ji používám. Možná mám podvědomě pocit, že barva za nic nemůže. My jsme tady od toho, abychom si formovali svůj postoj :-)

Vaši tvorbu najdeme v různých institucích i kavárnách v Česku i v zahraničí. Máte nějaký vztah k již vytvořeným dílům nebo to zafixováním barev pro Vás končí a přecházíte k něčemu novému?

Každé dílo mám vryté hluboko ve své paměti. Dříve jsem měla plátna problém pouštět, protože mým primárním cílem nikdy nebylo díla prodávat. Ale je to cesta. Zaprvé bych se už asi dávno nevešla do ateliéru (který nakonec z podobných důvodů opouštím), a zadruhé si uvědomuju, jak důležité je umět pouštět ze života věci, lidi, i obrazy. Jsou součástí mé minulosti. Zapracuji do nich příbeh a tím se kapitola uzavře a je třeba jít dál. Já jsem vlastně takový poutník s batohem na zádech a baví mě mít ten batoh co nejlehčí.

Není pochyb o tom, že to, co nás obklopuje, je velmi ovlivňující. Využíváte pro tvorbu projektů pouze svůj ateliér nebo pracujete i na jiných místech?

V ateliéru vytvořím 90% svých věcí, ale nesmírně důležitá je pro mě tvorba v plenéru. Čerstvý vzduch, výhledy, zvuky přírody - zpěv ptáků, vítr, rozbouřené moře, slunce… Tam pak hledám všechny zdroje své inspirace. 

Zdroj: web Barbora Sika

 Sama na svých kurzech pracujete s lidmi, kteří mají určité výtvarné ambice, ať už pro sebe či pro oči veřejnosti. Máte nějakou radu pro začínající tvůrce?

Určitě bych všem začínajícím tvůrcům poradila, aby se nebáli. Odsouzení, kritiky, zkrátka názorů okolí. Nejsou a nikdy nebudou totiž tak důležité, jako to, co cítíte uvnitř. A pokud cítíte, že to uvnitř potřebuje ven, tak ven s tím :-). Je to taková cesta k sobě. A i tvorba by měla být primárně sebevyjádřením. Malovat si jen tak pro sebe je vždy to pravé. A jestli to má vidět někdo další, jestli z toho něco bude? Tím svou mysl nezatěžujte. Oči, které mají vaši tvorbu vidět, si k ní cestu vždy najdou.

* Tento rozhovor proběhl v rámci mého projektu V procesu, kde řešíme (nejen) pohled na tvorbu jednotlivých autorů a jejich tvůrčí proces. 

Chceš začít tvořit i Ty? Podívej se na mé výtvarné sady, které jsou zaměřeny na kreativní proces, nikoliv na výsledek a zkoušej nové výtvarné techniky.